Posledně jsem vám psala návodné otázky, které máte sami sobě pokládat, abyste si uvědomili váš vztah k penězům, a pochopili tak svoje dosavadní finanční hospodaření.

I když už jsem zde pár příběhů ze svého dětství, a vlastně i ze „skoro dospělosti„, vyprávěla, tak se mi u otázky „Jaká je vaše úplně první vzpomínka na peníze?“ vybavily ještě další a další.

První vzpomínku mám spojenou s dětskou, světle oranžovou, markovací pokladnou s vyjížděcím šuplíčkem na mince. To mi mohly být tak čtyři roky. Vždy, když se zmáčklo tlačítko „otevřít pokladnu“, ozvalo se hlasité cinknutí 💰. Do jednotlivých přihrádek jsem vkládala desetníky a dvacetníky, které mi máma svěřila na hraní do mého opravdického obchodu s oblečením. Jelikož jsem toužila po papírových penězích, vlastnoručně jsem si je vyrobila pomocí nůžtiček s rybičkou. Už si přesně nevybavuji, jaké měly hodnoty, ale tuším, že jsem byla jedna z nejmladších milionářek, ne-li miliardářek.

Ve zhruba ve stejném věku jsem na chalupě kamarádila s o tři roky starším sousedem. Oba jsme měli kufříček s poklady. Já měla malý růžový s káčátkem a David, protože už byl větší, tak měl větší kufírek od výtvarky. Za poklady jsme považovali většinou jakékoliv papírové kartičky, projeté vlakové jízdenky, samolepky nebo tetovačky z Pedra. A s tím jsme kšeftovali – buď u nás nebo u nich ve sklepě. Jednou David vytáhl desetitisícovku z Dostihů a sázek, kterou mi začal nabízet jako unikátní a velmi hodnotnou bankovku. Já, jako nezkušená obchodnice, jsem uvěřila a donesla mu za ni papírovou dvacetikorunu od babičky. Nejspíš právě díky tomuto „obchodu mého dětství“ nevěřím na rychlé zbohatnutí 😅.

Po prozření jsem tu dvacku chtěla vydělat zpět, protože jsem se před babičkou styděla, takže jsem přemluvila svého druhého souseda Péťu, aby se mnou u cesty prodával kamínky ze zahrady. Rozložili jsme si u plotu stoleček a nadepsali cedulku „drahé kamení na prodej“, kus za 2 – 5 korun. Bohužel jsme neutržili za celé odpoledne vůbec nic, takže jsme ještě ten den zkrachovali 😀. Moje poučení do života zní: „Nikdy si neotevřu kamenný obchod“ .

Tak to bylo tak trošku na odlehčení posledních tří vážnějších témat – o mateřské, rodičovské, a o základech hospodaření. Ale nebojte, ještě nějaké finanční historky v záloze mám.

Tak kamení zdar!