V mém okolí jsem byla jedna z prvních, kdo si sjednával hypotéku na vysněné bydlení. V roce 2016 jsem po několikaměsíčním klikání na realitních portálech konečně našla byt, který odpovídal mým požadavkům. Od té doby už jsem nesčetněkrát odpovídala svým kamarádům na nejrůznější dotazy na toto téma. Než se tady na blogu dostanu k popisování celého průběhu koupě nemovitosti, včetně vyřizování hypotečního úvěru, krok za krokem, tak mohu zatím nabídnut jeden #mazanytip.

Na úvod chci pro jistotu zmínit, že karta, kterou máte ke svému běžnému účtu je debetní. Pokud s ní platíte, čerpáte prostředky ze svého bankovního konta.

Kreditní kartu si musíte sjednat extra, a obnáší podpis další smlouvy, protože je to forma úvěru. Na to pozor! Nicméně právě díky řádnému & včasnému splácení tohoto úvěru si budujete u banky tzv. úvěrovou historii, která vám může jako jedna z několika věcí pomoci při žádosti o hypotéku.

Osobně dluhy nesnáším a kromě hypotéky a kreditky jsem nikdy žádný neměla a doufám, že mít ani nebudu. Pokud ale s kartou nakládáte uvědoměle, může „pracovat“ ve váš prospěch.

Poprvé jsem si kreditku založila ještě před semestrem v Kanadě (2015). V Americe a v Kanadě je totiž zvykem platit právě kreditkou a někteří obchodníci debetní karty ani nepřijímají. Důvod pořízení byl tedy u mě původně čistě praktický. Jelikož jsem nakonec v zahraničí platila výhradně kreditní kartou, a položky to nebyly malé, podařilo se mi vybudovat velmi slušnou úvěrovnou historii, a tak i dobrý základ pro budoucí jednání s bankou ohledně hypotéky. (Oba produkty mám u stejného finančního ústavu.) Banka viděla, že pokud si od ní „půjčím“ peníze, včas a v plné výši je vracím. Kvůli vysokým životním nákladům jsem v Kanadě přes kreditní kartu „prohnala“ kolem padesáti tisíc korun za měsíc. A to se mojí bance také líbilo.

Kreditku jsem si nakonec oblíbila natolik, že ji používám nejčastěji, ze všech karet v peněžence, dodnes. Od samého začátku, ale dodržuji pravidlo, že NIKDY nejdu do minusu. Vyvaruji se tak rizika, že bych mohla propásnout termín splatnosti kreditního úvěru. (Sazby u kreditek jsou ty z méně výhodných, pokud se to tak dá vůbec nazvat. A tuto půjčku navíc nepotřebuji.) Teď si asi ťukáte na čelo, k čemu teda tu kartu mám?! Vždy na začátku měsíce si na ni převedu z běžného účtu částku na běžné výdaje, se kterou se chystám hospodařit. Každá „nová“ koruna má totiž už od začátku měsíce svůj účel. Pokud bych přeci jen čerpala úvěrový limit (v případě nákupu drahé, obvykle neočekávané položky, např. nový vysavač), obratem si chybějící částku doposílám.

Kreditní kartu jsem si nahrála i do Apple Pay, zapamatovala na dovážkové službě potravin, v aplikaci Zásilkovny, v aplikaci na parkování. A vlastně kdykoliv platím na internetu, zadávám právě tuto kartu. Jsou na ní totiž hlavně peníze banky. Pokud by tedy náhodou nastala situace zneužití nebo nějaké podvodné jednání, je primárně v zájmu banky, aby svoje peníze uchránila, jak nejlépe umí 🙂